I kdyz jsme v Chiang Mai dnes meli lenive dopoledne naplnene jen polehavanim a kratkou prochazkou, odpoledne nas cekala velka udalost. Nez ji ale prozradim, rada bych venovala chvili zajimavostem z Thajska. Jsou to veci, ktere kazdy, kdo v jihovychodni Asii stravil nejaky ten cas dobre zna a treba mu uz prijdou normalni. Ale pro neznalce jsou to casto veci nepredstavitelne.

Ten jejich smysl pro cistotu. To je pro me zeme jak delana! Uklizi se tu vsechno a dost casto. Clovek se tu taky casto pred vstupem do ubytovani ci do nekterych obchodu musi vyzout. I kdyz kolikrat lidi proste nemaji velke prostredky, i v nejzapadlejsim stanku s jidlem vse poctive umyvaji v lavoru na ulici. Bohuzel vsak nemluvim o cistote tykajici se odpadu, coz plyne z jejich velke oblibenosti plastu.

Jejich system na cokoli. Zapadni turista to casto absolutne nemuze chapat. Kolikrat si rikam, ze je stesti, ze zamestnavaji tolik lidi na uplne zbytecnosti. Treba na otvirani dveri v bance. Nebo na nadrazi, kdyz stoji clovek u vchodu a nas neznalych se zepta, kam chceme a ukaze k prislusnemu okynku. Clovek si koupi jizdenku, sedne si a vyckava, az ho jiny zamestnanec posle do spravneho autobusu. Bez techto lidi by nejedem zapadni turista byl naprosto ztracen. Take jsem prekvapena, kolik lidi tu dokaze komunikovat v anglictine. Pred tremi lety ve Vietnamu a Kambodzi mi to tak nepripadalo.

Jako psi milovnik jsem prekvapena, kolik moc je tu psu. Ale o to vic jsem prekvapena, kolik moc psu nekam patri. Skoro pred kazdym domkem pres den odpociva neagresivni pes nebo kocka a vypada to, ze je o ne dobre postarano.

I kdyz uz asi tisica otazka "sir, tuk-tuk?" vas dokaze nekdy nadzvednout, lide jsou tu mili a radi pomuzou. Taky je naproste pase vyjadrovat sve pocity na verejnosti. A i kdyz treba nejaky ten autobus dorazi pozde nebo vubec, vse plyne v naproste pohode. Dokonce i na sportovnim utkani jak jsme meli dnes moznost videt.

Ale ted uz k dnesnimu dni. Asi pred pul rokem jsem se rozhodla si na nasich cestach poridit ochranne tetovani Sak Yant primo od mnicha bambusovou jehlou (s kovovym hrotem). Po peclivem zjistovani informaci jsem vybrala Sak Yant v Chiang Mai. A nez jsem si pred cestou rezervovala misto, Ciza se rozhodl tetovani podstoupit taky. I pres trochu te thajske neorganizace na "recepci", zazitek to byl uzasny. Mlady a velice sikovny Ajarn Sam nam vytvoril zivotni vzpominku na cesty po indocine. Byla jsem z toho cely den napjata, ale pod jeho rukama ze me vse odpadlo a moc jsem si to uzila.

Pak uz jsme si jen dali vynikajici veceri a sli se pobavit na Kralovnin pohar ve hre sepak takraw. Je to vlastne takovy nohejbal s micem z prouti pres vyssi sit. Kazdy vecer po dobu asi peti dnu se tu odehrava tento pohar. A je to teda neuveritelny sport. Co vsechno ty lidi dokazou s nohama udelat!