Ráno jsme s našimi holandskými spolucestujícími vyrazili k administrativní sekci národního parku Rinjani, aby nám změřili tlak a kyslík v krvi. Byli jsme připuštěni k výšlapu. Výlet začínal ve vesničce Sembalun a pokračoval do základního kempu hory Rinjani. Výškový profil byl asi 1600 m do výšky. Před prudkým stoupáním jsme dostali k obědu Nasi goreng a velkým množstvím jídla před náročnými cestami do kopce to pokračovalo celé tři dny, což jsem velice těžko nesla. My jsme si nesli pouze batůžek s osobními věcmi, vše ostatní nesli nosiči, kteří byli mnohem menší než já, vážili také mnohem míň a šli to samozřejmě v žabkách. První část trasy byla v ukrutném vedru, když jsme byli výš, zatáhlo se a začalo poprchat. Na místo přespání jsme dorazili před čtvrtou. Později byly vidět nádherné hvězdy a nad námi se tyčila hora Rinjani s výškou 3726 m n. m., na kterou jsme po krátkém spánku vyrazili asi ve 2:30. Bylo to strašně těžké. Asi 3 km chůze a přes kilometr převýšení a ještě ke všemu sypkým sopečným povrchem. Číža je hrdina, skoro celou dobu nesl batůžek a půjčil mi i svoji mikinu, když mi byla strašná zima (za těch 1000 m se ta teplota razantně snížila). S prvními paprsky slunce a hlavně na vrcholu už to bylo lepší. Stejnou cestou jsme šli zase zpět. Dali jsme si snídani a začali klesat k horkým pramenům. Bohužel se do horkých pramenů v období dešťů dostala studená voda z jezera a horké prameny už vůbec nebyly horké. Dali jsme si oběd u jezera a poté nás čekalo další stoupání. Sice by se dalo říct, že pouze 600 m, ale bylo to strašně prudké a později to mělo spíše horolezecký charakter s lanem u skály, nebo ne moc stabilně vypadajícími schody a žebříky. Ale zvládli jsme to. Dostali jsme se k druhému táboru na opačné straně kráteru. Viděli jsme balijskou sopku Agung, i Gili ostrovy. Jako předkrm jsme dostali popcorn, což by mě v 2500 m n. m. fakt nenapadlo. Ráno už nás čekal "pouze" sestup džunglí asi 2000 m. Odvezli nás zase k přístavu a my jsme mohli pokračovat na zasloužený odpočinek na ostrov Gili Meno.