Po snídani jsme se byli podívat na lokální obdobu farmářských trhů. Na trhu byli jak turisté, tak místní. Dali jsme si tam svačinu v podobě nadýchané placky s čočkou a kokosem a kokosového něco jako muffina. U jídla jsme sledovali na vedlejším hřišti tréninky mladých fotbalistů různých věkových kategorií na profesionální úrovni (= tyto děti měly i boty). Pak už jsme pospíchali na vlak. Jeli jsme tuk-tukem, který řídil nejohleduplnější člověk na Srí Lance, dokonce jsme dávali přednost chodcům na přechodu, nikoho jsme nepředjížděli, prostě úplný opak všech ostatních. Mezitím čas vesele ubíhal a zdálo se, že vlak stihnout zkrátka nemůžeme. Na nádraží zbývalo vystát frontu na lístek, naštěstí byli u přepážky dva zaměstnanci a tak si mohli o každém prodaném lístku popovídat a něco si zapsat do sešitku. Vlak jsme nakonec nějakou náhodou stihli, taky měl asi 10 minut zpoždění. Pak už nás čekalo jen odpoledne na známé pláži, kde jsme byli před zhruba 14 dny.