Asi do tri odpoledne jsme se jen tak courali po krasnem meste plnem zlacenych chramu, mnichu v safranovych rouchach a starych indocinskych vil. Luang Prabang je male mesto, ve kterem jsme se hned snadno zorientovali.

Nejdrive jsme se sli podivat na ranni trh, ten ale uz spis v dobe kdy jsme tam byli, koncil. Po nabrezi jsme se vydali k chramu Wat Xieng Thong, ktery vypadal jako vykladany z milionu lesklych kaminku. Prochazeli jsme se dal a oddechli jsme si v krasne francouzske pekarne. Croissant plneny cokoladou byl asi jeden z nejlepsich, co jsem kdy mela. A jsem rada, ze jsme udelali zmenu z nudli a ryze. Pak jsme sli do vyhlasene restaurace Tamarind, kde si Ciza domluvil vecerni kucharskou lekci. S plnym briskem jsme vystoupali na jednu z nejvetsich zajimavosti Luang Prabangu. Na kopec Phu Si, kteremu vevodi zlacena stupa. Na vrchol vede 329 schodu. V tomto pocasi a se snezenym cokoladovym croissantem to trochu byla fuska. Nahore nas ale cekaly prekrasne vyhledy na mesto a na reky Mekong a Nam Khan.

Od pul pate do pul devate byl Ciza na kucharske lekci plne laoskych specialit. Ja jsem si mezitim uzila zapad slunce nad Mekongem, krasne osvetlne male ulicky, extremne palivy salat ze zelene papaji a ovocny drink z draciho ovoce a bananu. Ciza si lekci vareni moc pochvaloval a ja uz se desne tesim az mi vse uvari.