Dnesni den pro nas zacal velice brzy. A pro me uz vlastne trochu driv, protoze jsem nedockavosti nemohla dospat. V 5:15 jsme vyrazili na vychod slunce nad nejvice ohromujicim chramem komplexu - Angkor Wat. Tento chram je narodni symbol a dusi cele Kambodze. Vychod slunce nad timto mistem je tak proflakly, ze zde casto byva hlava na hlave. Dnes tomu tak nebylo. Nevim, jestli je to zpusobeno koncem turisticke sezony a/nebo uradujicim virem, ze vsude bylo opravdu malo turistu. To, ze Angkor vidime jiz podruhe, neznamena, ze by to snad byl horsi zazitek. Naopak, clovek sice uz tu monumentalnost ceka, ale muze se soustredit zase na jine detaily. Dnes jsem si ale pripomnela i ten pocit naprosteho ohromeni, ktery jsem mela poprve.

Po snidani jsme vyrazili do byvaleho hlavniho mesta Angkor Thom. V samem centru stoji muj asi nejoblibenejsi Bayon. Bohuzel jsem z nej byla trochu zklamana, jelikoz kvuli udrzbe horniho patra se nelze dostat az k samotnym 216 usmivajicim se tvarim.

Dal jsme se podivali na chramovou pyramidu Ta Keo, jejiz strme schody na vrchol a vyhledy z nej naprosto zboznuju.

Videli jsme jeste dva dalsi chramy Preah Khan a Ta Som. Dali jsme si kratkou pauzu a vydali se k hodne vzdalenemu Beng Mealea.

Beng Mealea je stejne obrovsky jako Angkor Wat, avsak zcela ponechan napospas prirodnim vlivum. Prohlidka tohoto chramu je opravdu jako dobrodruzstvi v Indiana Jonesovi. Vubec nechapu, proc Laru Croft nenataceli tady 😁 Chram je ponoren v hluboke dzungli a se spoustou tajemnych zvuku, krasne zbarvenych motylu velkych skoro jako dlan a nadhernych prosvitu odpoledniho slunce, to bylo uzasne finalni misto naseho angkorskeho dobrodruzstvi. Cesta k chramu i z nej byla sice dlouha, ale okouzlujici. Vesnicky, pasouci se kravy, mavajici deti. Tento zpusob cesty je dle meho nejvice vypovidajici o kambodzskem zivote a tu atmosferu zboznuji.

Zpet do hlavniho komplexu jsme se dostali pred zapadem slunce, takze jsme se rozhodli jeste jednou byvale hlavni mesto Angkor Thom projet. Do ted si neumim predstavit, jak se asi citil cizinec, kdyz prochazel jednou z mohutnych angkorskych bran. Neni co k tomu vic rict, tohle clovek musi opravdu zazit.