Nedělní let byl trochu zpožděý, ale jinak proběh bez problémů. Do Mnichova jsme se dostali před sedmou večerní. Většina cestujících byla z Německa, ti to měli jednoduché. Ale pár nás, zoufalců, zůstalo. Na celnici na letišti nás nepustili dál, pokud jim neukážeme letenku nebo jízdenku platnou ten den. Šli jsme tedy ke kiosku Lufthansy. Tam nám navrhli let do Prahy za dva dny, který ani nebyl přímý. Haha. A nebo nám vytiskli jízdní řád vlaků na hraniční přechod v Železné Rudě. S tím, že stačí ukázat průvodčímu zrušenou letenku do Prahy a nemusíme si tedy kupovat jízdenku. To jsme si dokázali zjistit na webu předtím. Přečkali jsme tedy noc na chladném terminálu. V pět ráno jsme šli k celnici. Tam nás nepustili, protože jsme jim nedokázali ukázat jízdenku. Policista zavolal Lufthanse a řekl nám, že máme znovu jít k jejich kiosku a oni nám dají místo letenky jízdenku na vlak. O pět minut později u kiosku Lufthansy nám řekli, že nic takového udělat nemůžou. Už jsme začínali být rozčilení. Tak jsme se té báby zeptali, jestli může jít s náma k policistovi a vysvětlit mu to. Řekla, že ne. Teď už jsme byli rozčilení pořádně a poněkud jsme zvýšili hlas. Až poté se uráčila s náma jít. Řešila to s policistou a ten pak s šéfem. Když už jsem si začínala myslet, že ten vlak nestihneme a taťka pro nás jede přes celou republiku zbytěčně, nakonec nás pustili. Sláva. Ještě jsme si museli jít pro batoh, který už od našeho včerejšího přistání byl v Německu.

Cesta vlakem byla i s přestupy celkem snadná a vlaky byly téměř prázdné. Na hraničním přechodu v Železné Rudě jsme vypadali dost zbědovaně. Jen v mikinách, nevyspalí, hladoví. Zrovna tam natáčeli reportéři z České televize. Vysvětlili jsme jim situaci a zeptali jsme se, kde je oficiální hraniční přechod. Pomohli nám dva přivolaní policisté, kteří nás nasměrovali. A v objektivní české televizi z nás v reportáži udělali pendlery. I po tom, co jsme jim vysvětlovali, že jsme se zrovna vrátili z Asie (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10253066674-zpravy-ve-12/220411012000323/ 6. minuta).

Po chvíli nás taťka vyzvedl. Nejdříve jsme jeli pro nějaké věci do Prahy, pak do garáže v Kroměříži pro naše auto a po čtvrté odpolední jsme byli jako na koni v Holešově. Podle reakcí to vypadá, jako kdybychom přivezli mor s ebolou a měli vymazat celý Holešov ze světa. Veškeré situace spojené s cestou zpět nás extrémně rozčílily. Pelikán, Lufthansa i Ministerstvo zahraničních věcí.

Ale jsem šťastná, že jsme si užili naši dovolenou podle plánu skoro až do konce a že byla naprosto boží. Moc Čížovi děkuji a těším se na další společná dobrodružství ❤️.