Ráno jsme vyrazili na hraniční přechod mezi Kambodžou a Thajskem. Z důvodu málo cestujících nás spolu se dvěmi holkami z Německa vezlo na hranice auto. Cesta to zase byla trochu netradiční. Ani nevím, kolikrát jsme jeli v protisměru... Hraniční přechod probíhal celkem bez problémů. Vyplnění nějakých papírů, změření teploty a překvapivě žádné úplatky. Na thajské straně jsme nastoupili spolu s dalšíma lidma do minibusu, který nás celkem plynule dovezl do Bangkoku. Tam jsme nejdříve vyrazili na letiště. Potřebovali jsme vyřešit náš pondělní let.

Let nám končil jen v Německu a za momentální situace jsme se chtěli do ČR dostat co nejdříve. Všechny pobočky aerolinek byly ale zavřené z důvodu ochrany zaměstnanců. Až 19:30 se otevíral check in Lufthansy pro večerní let a snad jsme tam mohli vyřešit i naše trable. Já jsem tam tedy asi dvě hodiny čekala a Číža nás jel do centra ubytovat. Nevěděli jsme, jak dlouho to může na letišti trvat. A že to teda trvalo pěkně dlouho. Na přepážky tam čekala zhruba miliarda lidí. Někteří chtěli jen udělal check in, ale spousta dalších chtěla řešit zrušený let. Snažili jsme se je přesvědčit, aby nám přesunuli let k Emirates, který letí až do Prahy. Bohužel však měli jen jedno místo a my jsme se nechtěli rozdělovat. Zpětně nás mrzelo, že jsme se nepokusili dostat se do Bangkoku dřív, třeba bychom letěli rovnou do Prahy. Vzhledem ale k tomu, že Lufthansa i Pelikán nám psali, že nemá cenu je kontaktovat dřív než 72 hodin před odletem (což bylo stejně úplně k ničemu) a vzhledem ke zprávě, která nám přišla od systému DROZD (která nedávala smysl a dotyčný, co ji psal, si to po sobě zřejmě ani nepřečetl), jsme netušili, jak moc začíná být situace s lety vážná. Z letiště jsme odjížděli až po půlnoci s přesunutým letem do Mnichova na zítra a s tím, že v Mnichově na pobočce Lufthansy určitě vyřešíme zbytek.