Musim priznat, ze jsme si meli dat vcera o nejake to pivo min. Nejak se nam ale rano podarilo dokodrcat se na autobus a tam jsme asi hodinu cekali. Nez prijel tuk tuk a spolu s dalsimi 8!!! asijskymi cestujicimi a zavazadly nas odvezl na jine misto, kam po chvili prijel autobus. Kdyz jsme si uvedomili, ze v celem autobusu budem jedini dva belosi, bylo nam jasne, ze cesta hladka nebude. A nebyla. Ani nevim kolikrat jsme zastavovali na opravu autobusu, aby nastoupili dalsi cestujici, na svacinu... Asi tak tisickrat. Opet tomu dodal korunu clovek, ktery nam na okraji Sihanoukville oznamil, ze uz dal autobus nejede. Jiny cestujici nam ale rekl, at pockame, ze jede. Takze ten typek mel asi nejakyho kamose s tuk tukem, ktery by z nas vytahl nejaky prachy. Uz jsem byla rozcilena. To, ze lidem na vystup zastavoval asi po sto metrech, protoze tady proste pesky nikdo nechodi a nas chtel vycutnout schvalne nekde na okraji, mu vubec neprislo blbe. Nehlede na to, ze autobus jel misto 6 hodin asi 9 hodin. Nejak mam z tech kambodzskych lidi pocit, ze nas chteji jen vyuzit k ziskani penez. V severnim Thajsku a Laosu to tak nebylo. Ale uvidime, zatim jsme tu jen chvili.

Uz pred 3,5 lety se nam mesto Sihanoukville nelibilo. Ale je to zkratka dobra zakladna pro cesty na ostrovy. Nyni ale mesto vypada naprosto katastrofalne. Jedno velke staveniste. Stavi se cesta, dela se kanalizace a zaroven obrovske mnozstvi sviticich mrakodrapu. Napisy jsou v Cinstine. Vypada to, ze Cina si tu uz koupila uplne vsechno. Guesthousy a hospody, co tu byvaly po ceste k plazi jsou strzene a misto nich jsou vybudovana kasina a hotely. Uz jsem si myslela, ze nedokazeme najit zadny podnik, kde bychom si dali veceri. Podarilo se nam to, ale z mesta mame stejne absolutne znechuceny pocit.

Ostrov Koh Rong Sanloem, na ktery zitra vyrazime, by jeste takto masivni zastavbou trpet nemel. Predevsim jeho zapadni cast, ke ktere nejezdi lode, ale clovek musi projit skrz ostrov dzungli. A presne tam se chystame. Zpet budeme za ctyri dny. Moc se tesim.