Rano 10. brezna se nam jeste podaril zarezervovat nocni autobus na 13. brezna do Siem Reapu a stavit se na snidani v podniku, do ktereho jsme chodili na snidane i pred tremi lety. Bohuzel to vypada tak, ze mistni zastavba ho taky splachne... A pak uz jsme vyrazili (pochopitelne s vice nez hodinovym zpozdenim) na ostrov Koh Rong Sanloem. Ostrov, ktery nas pred tremi lety naprosto dostal a doufali jsme, ze se s jeho poklidnosti nic nestalo. A meli jsme pravdu.

Lodi jsme dorazili na vychodni cast ostrova. Mozna tam bylo vice bungalovu nez tehdy, ale more i atmosfera byla skvela. Po kratkem obcerstveni (🍺🍺) jsme se ale vydali na cast zapadni. Tentokrat jsem uz nemela vubec zadny strach z cesty dzungli, kterou jsme museli na druhou stranu ostrova absolvovat. No a taky byla cesticka trochu vic proslapla a dala se snadneji najit. Ale cedule s napisem at vyfotime hada, ktery nas kousne, zustala.

Dorazili jsme do "naseho" Robinson Bungalows a byli jsme okouzleni. Jo, trochu se to tam zmenilo, zvetsilo a pribyl bar s paradni spanelskou barmankou. Necekane nas ubytovali ve stejnem bungalovu jako tehdy. Pred tremi lety ho s nami sdilel obrovsky gekon Guacamole, tentokrat s nama zustali dva trochu mensi.

More bylo nadherne ciste, ale prekvapilo me, ze na konci dne a pres noc doneslo odpad z dalek. Lide se tam o vse starali, vcetne sbirani odpadku, ale pred tremi lety jsme nic takoveho nezpozorovali. Clovek si pak rika, kam to speje, jestli opravdu my, lide, znicime takto rozkosna mista.

Cely pobyt jsme si naramne uzili, nic jsme nedelali, jen jsme si cetli, lezeli na plazi ci v hamakach, jedli paradni jidla. Nemeli jsme internet, elektriku, zrcadlo.

Posledni vecer, co jsme se divali na zase trochu jiny zapad slunce (kazdy den hral jinymi barvami), jsem si uvedomila, ze sem uz nikdy nepojedeme. Byli jsme tu dvakrat a situace se meni spatnym smerem. Tady to bylo naposled. S tezkym srdcem jsme se 13. odpoledne vratili na zdevastovanou pevninu a vyrazili nocnim autobusem do mesta Siem Reap.