Z duvodu extremne zbesile jizdy ridice nocniho autobusu (jsou tu dve moznosti kdyz cestujeme autobusem, bud ridic vsude zastavuje a nabira dalsi a dalsi lidi, nebo jede jako blazen) jsme se dostali do Siem Reapu uz pred sestou. Sli jsme tedy do centra a pockali v jednom parku, nez nam otevrou podnik na snidani. Cekani se vyplatilo, snidane byla asi nejlepsi ze vsech snidani na nasi ceste. A pak jsme se vydali do hotelu. Do hotelu, ve kterem jsme byli i pred tremi lety. Do hotelu, ktery je sice az na okraji mesta, ale svou utulnosti, bajecnymi snidanemi a bazenem delsi cestu do centra vyrovnal.

Prisli jsme tam a rekli nam, ze hotel asi pred mesicem zavreli. Nikdo se ovsem neobtezoval nam to dat vedet. Tohle pro me byla velka rana. Ubytovani na ctyri noci jsme si rezervovali pekne dopredu. Clovek, co s nama na miste mluvil se snazil a zarezervoval nam jiny hotel i cestu do nej. Bohuzel, ten se nam moc nelibil. Jeste, ze jsme prijeli tak brzo a meli jsme cas to resit.

Nasli jsme wifi a pokusili se najit nam vyhovujici hotel. A nasli jsme. Posledni volny pokoj v krasnem guesthousu v centru. A cena za nej byla jeste priznivejsi nez u puvodniho zavreneho hotelu. Dopadlo to tedy paradne! Sli jsme do bazenu, odpocinuli jsme si, sli jsme na vynikajici obed, zase jsme si odpocinuli (a cetli jsme si jake silene veci se deji v CR), sli jsme do bazenu a na koktejl 1+1 zdarma a na vecerni prochazku. Lidi, co jsme dnes potkali byli hrozne mili a pokorni (az moc). Takova Kambodza, jak si ji pamatuji.